Zájezdy do Irska pořádá:
CK Mayer + Crocus,
Podolská 33, 147 00, Praha 4
Lidická 35, 150 00, Praha 5
tel: 241 432 483 fax: 241 432 027
www.poznavaci-zajezdy.cz
Osmnácté století poznamenal politický, kulturní a náboženský útisk domorodých Irů, který se projevil v trestních zákonech odpírajících katolíkům právo vlastnit půdu, hlasovat,zastávat veřejné úřady, zřizovat a provozovat školy, vykonávat náboženské obyčeje,mluvit irským jazykem či provozovat irskou hudbu. Koncem století inspirovaly Iry myšlenky americké a francouzské revoluce. Osvícení protestanti, jako Wolfe Tone, zorganizovali hnutí Irská jednota, jehož cílem bylo bojovat proti diskriminaci katolíků. Nevydařené povstání v roce 1798 podporované Francouzi, kteří se k nim připojili i Killaly, však skončilo porážkou a Wolfe Tone byl odsouzen k smrti.
V roce 1800 byl rozpuštěn irský parlament a schválen zákon o unii. V lednu 1801 se Irsko stalo součástí Spojeného království Velké Británie a Irska. O dvě desetiletí později si zvolení katolického agitátora Daniela Oconnella, který pocházel ze střední vrstvy, vynutilo připuštění katolíků do parlamentu, což mělo v roce 1829 za následek schválení zákona o zrovnoprávnění katolíků, který zrušil veškerá významná omezení, jimž dosud podléhali.Osudného roku 1845 zničila v Irsku plíseň bramborová veškerou úrodu brambor- plodiny, která tvořila hlavní složku potravy chudých Irů, a způsobila tak rozsáhlé hladomory s nedozírnými ekonomickými a sociálními následky. Přestože denně umíraly stovky lidí, obchod s obilím, které se vyváželo, neustal a ceny byly tak vysoké, že si je chudí Irové nemohli dovolit. Opatrné odhady počtu obětí se pohybují kolem jednoho milionu Irů. Další milion a půl byl odsouzen k emigrace, především do Spojených států. Na přelomu století tak počet Irů na ostrově klesl na polovinu. Nedostatek pomoci ze strany Británie dodnes zůstává národní hanbou.
Koncem 19. a začátkem 20. století začal britský parlament konečně uvažovat o irské samosprávě, ale první světová válka tento proces přerušila. Cesta postupného usmiřování byla přerušena tzv. Velikonočním povstáním v roce 1916. Británie popravila všech 15 vůdců povstání a jejich krev se stala semenem pro nové bojovníky za svobodu Irska. Při všeobecných volbách v roce 1918 získala strana Sinn Fein většinu irských křesel. Její zástupci odmítli zasednout v britském parlamentu, vytvořili parlament vlastní a vyhlásili nezávislost Irska. Odpověď Británie na sebe nenechala dlouho čekat. V anglicko – irské válce se střetla strana Sinn Fein a její vojenská frakce – IRA s Brity.Po měsících následných vyjednávání byla podepsána anglicko – irská dohoda, která přiznala nezávislost 26 irským hrabstvím a šesti protestantským hrabstvím Severního Irska dala na vybranou,což byla předem jasně rozhodnutá záležitost s důsledky konečného rozdělení Irska. Na jihu posléze vypukla občanská válka mezi stoupenci a odpůrci zmíněné dohody( vzhledem k její malé radikalitě, nejednalo se o úplnou nezávislost, neboť britský král nadále zůstával oficiální hlavou irského státu a irští poslanci museli slibovat věrnost britské koruně.) Postupně se občanská válka utišila , De Valera v roce 1933 prosadil novou Ústavu, která rušila přísahu věrnosti a v roce 1948 vyhlásila konečně irská vláda republiku nezávislou na Britském společenství.
Situace v Severním Irsku je velmi složitá a demonstruje, jak násilné přesidlování z dob Alžběty I komplikuje situaci dodnes. Protestantská většina si zajišťovala vládu tím, že systematicky zbavovala menšinové katolíky vlivů. Katolíci vyšli do ulic a byli napadeni,což vyvolalo vlnu násilí na obou stranách. Britové povolaní k nastolení pořádku pořádek nenastolovali, dokonce na tzv. krvavou neděli v roce 1972 zastřelili třináct bezbranných katolíků.Ti zahájili hladovku proti britské nadvládě a u deseti z nich skončila smrtí. Podpora nacionalistického hnutí v Severním Irsku dosáhla vrcholu nejen v Irsku, ale na celém světě a Británie byla pro svoji neústupnost všeobecně odsuzována.V roce 1993 Británie prohlašuje, že nemá vojenský ani ekonomický zájem na rozdělení Irska ,čímž můžeme doufat v jeho opětovné znovusjednocení. Bude se zřejmě jednat o dlouhý a bolestný proces..